Ilka Šimarová – S úsměvem jde všechno líp

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilka Šimarová, roz. Kapounová, rodačka z Valašského Meziříčí, prožila velkou část života na Vsetíně.

Vystudovala střední pedagogickou školu v Přerově – obor vychovatelství – odmaturovala v roce 1969. Rok po té nastoupila na Základní škole ve Vsetíně – Luhu, kde musela, tak jako většina pedagogických pracovníků, vést pionýrský oddíl. Jak vzpomíná (a nejen ona) –  tehdy byla praxe – co třída, to oddíl.

 Ilka ale měla tu výhodu, že jí to bavilo. „Dostala“ 3. třídu – jiskřičky (to byl předstupeň pionýra).

Po mateřské dovolené, začíná v roce 1975 pracovat v nově otevřené základní škole ve Vsetíně – Ohradě. Opět „přijímá výzvu“ vést pionýrský oddíl, tentokrát 4.-5. třídu. Ilka se oddílu věnuje s patřičným nasazením  a oddíl nese název „Bílá růže“ (po vzoru rytířů středověké Anglie).

Nejprve to byl smíšený oddíl, postupem času někteří kluci přešli do Zálesáku, jiní tzv. odpadli. Takže zůstala převážně děvčata.

V letech 1975-81 se Bílá růže na pozvání občas účastnila některých akcí se Zálesákem a hlavně využívala stanovou základnu Dynčák na letní tábory. Éra oddílu končí rokem 1981, kdy se Ilka z rodinných důvodů stěhuje ze Vsetína.

Bílá růže je možná na Vsetíně či Valašsku ojedinělým příkladem, kdy se „školní povinnosti“ podařilo ve své době změnit (díky Ilce) na dobře fungující společenství s nenápadným nádechem skautingu. Nelze pominout i to šťastné spojení s oddílem Zálesák, jehož kořeny byly díky Tomovi se skautingem nerozlučně spjaty.

Takto na to zavzpomínala v květnu 2023 ve svém domě ve Vsetíně – Jasenicích: